Pracovní překlad. Původní materiál je dostupný výše.
Výstava ateliéru prof. Włodzimierza Szymańského „podwórko na Pradze“ – dvůr na Pradze – ve varšavském klubu Sen Pszczoły
Elektroakustická instalace „odbiór“ – příjem
http://wyspastan.blogspot.com/2013/05/instalacja-elektroakustyczna-odbior.htmlhttps://www.facebook.com/oskar.chmiola/media_set?set=a.261988427173789.59956.100000879025414&type=3
Instalace prezentovaná v rámci výstavy „Podwórko na Pradze“, Sen Pszczoły, Varšava, ul. Inżynierska 3. Kurátor výstavy – Włodzimierz Szymański https://www.facebook.com/media/set/?set=a.261988427173789.59956.100000879025414&type=3 Elektroakustická instalace „odbiór“ je obrovským odposlechem, objektem, který živě vytváří akustické prostředí. Devět zvukových stop nasbíraných ze stěn dvora se setkává v sudu, kde jsou navíc živě zesilovány pomocí mikrofonu, mixážního pultu a sluchátek. Slyšíme tak například rozhovory lidí, zpěv ptáků, otevírané dveře, kanalizaci, hudbu či déšť, všechno, cokoli zazní v odposlouchávané zóně. Tyto zvuky se vzájemně mísí a vytvářejí polyfonii, tedy skladbu – konkrétní hudbu, ambient. Příjemce si prohlíží síť trubic roztaženou nad dvorem a sedí nebo se sluchátky prochází kolem takto vymezeného prostoru. Instalace inspirovaná dětskou hračkou známou jako „hluchý telefon“, vyráběnou z kelímků a kousku provázku, odkazuje k mým vzpomínkám z dětství. Velikost starých činžovních domů, jejich atmosféra a akustičnost mě vždy fascinovaly. Chtěl jsem shromáždit celé spektrum vjemů tak, aby bylo možné dosáhnout stavu blízkosti s tímto prostorem, jaký se pro mě intimně uskutečňuje díky vzpomínkám. Snažil jsem se vytvořit kanál pro vědomí příjemce, jehož prostřednictvím by se mohl naladit na aktuální vibraci tohoto místa. Aby bylo možné „dvůr na Pradze“ dobře pochopit, je třeba jej dobře slyšet. Naslouchání prostoru, který jako samotné téma této akce dostal hlas, aby o sobě vyprávěl, se v této podobě ukázalo být hyper-nasloucháním. Člověk naslouchající prostoru, v němž naslouchá, totiž může slyšet sám sebe. Děje se tak proto, že nástroj sbírá zvuky také ze samotného dvora. Mnoho oken, příběhů, desítky odrazů téhož místa v desítkách forem. Rozdíly zvýrazněné současným vnímáním, s nímž vědomí přijímá přítomnost jejich rozsahu. Vnímané je ve vnímajícím obsaženo tak těsně, že zde lze mluvit o samostatném prostředí, které živě reaguje i na ty nejskrytější záměry příjemce. Tato polyfonie o jevech času a pozornosti a o kráse ticha vypadá jako modrý strom s bílými větvemi vrůstajícími do stěn činžovních domů. Zní jako ozvěna slyšená na dně studny, ozvěna s příměsí zvuků zpoza stěn. Akce se nachází na pomezí vizuálního a hudebního umění, vyvážená tak, že literární stránka interpretace se zdá být samozřejmým ekvivalentem její vnitřní harmonie. Vnitřně soudržný monolit tří základních uměleckých médií. Otázka, zda je „odbiór“ možný bez naší účasti, je otázkou, zda umění existuje bez diváka. Co se děje s časem, když jej mění prostor? K čemu je umění? Není správné vnímání podmínkou poznání? Tato instalace podněcovala podobné otázky, přičemž zůstávala obyčejnou hračkou.
.jpg)
