Oskar Chmioła / Díla a akce

Powroty — návraty

Zachované zdrojové verze a pracovní překlady. Vztahy mezi dokumenty jsou redakčně zpracované; rozdíly v popisech zůstávají viditelné.

Popis z portfolia

Akce provedená během stejnojmenné výstavy ve varšavské galerii Neurony Lustrzane. Spočívala ve čtení textu o stereotypech a přeškrtávání liniového grafu odkazujícího k sociálním rolím. Performance kladla otázku, zda je člověk součtem rolí, norem a sociokulturních případů. Umělec vyjadřoval přesvědčení, že člověk hledá rovnováhu mezi plněním rolí a následováním vlastní cesty — mezi veřejným a osobním ve filozofickém smyslu. Výslednou grafiku věnoval majitelům galerie.

Data, místa a role: v úplných popisech níže; neověřené údaje nebyly doplněny.

Oblasti praxe

Performance a akce

Navigační kategorie vycházejí z uvedených zdrojů; nepřiřazují umělecký směr. Médium, technika a role vyžadují samostatný popis.

Úplné texty a dokumentace

Popisky a autorské údaje zůstávají ve zdrojovém kontextu. Dokumentace skupinové výstavy není automaticky dokumentací pouze děl Oskara Chmioły.

Dokumentace realizace

powroty (návraty)

Samostatný zdrojový záznam · oskarchmiola.blogspot.com

Galerie Neurony Lustrzane, Varšava, 2014 Oskar Chmioła „powroty“ (návraty) 2014 100/50 tiskařská barva a tužka na plátně (objekt vznikne jako výsledek performance během vernisáže) „Nutnost přizpůsobit se vnějšímu světu dává vývoji člověka (...) výrazně jednostranný charakter. (...) člověk rozvíjí své vědomí a zanedbává a potlačuje nevědomý aspekt své psychiky, především tu její vrstvu, kterou Jung nazývá individuálním nevědomím“ (Jerzy Prokopiuk). Představuji obraz, který vyjadřuje popření výše uvedené nutnosti, kdy se člověk rozvíjí všemi směry zároveň. Při takovém vývoji, či snad lépe jednoduše při takové dynamice, je zapotřebí rovnováhy mezi normami a nenormativností, mezi společenským já a individuálním já, mezi vnějškem a vnitřkem, tedy neustálých návratů od jednoho k druhému. Nejprve O. Ch. rozvinul plátno s natištěnou řadou znaků (vzorců jednání) a poté přečetl 3 texty Edwarda Stachury z knihy „Fabula Rasa“: „Kim jestem?(...)“ – Kdo jsem? (...), „Kim jestem? Inaczej.(...)“ – Kdo jsem? Jinak. (...), „kim jestem? Jeszcze inaczej (...)“ – Kdo jsem? Ještě jinak (...).

Pod výše uvedenou řadou znaků nakreslil O. Ch. tužkou (uhlík je součástí tužky i lidského těla) čáru podobnou pulzu, která podle polohy vůči danému znaku nad ní stoupala nebo klesala. Výsledkem byl obraz.

Stav zpracování

Sjednocení dat, technik a rolí i porovnání s aktuálními zdroji ještě vyžadují ověření.

V přiřazených zdrojích nebyl nalezen vložený film. Ostatní odkazy a fotografická dokumentace byly zachovány.