Perfoterapie ™SM – léčba prostřednictvím performance
Jestliže je performance art nejintermediálnější oblastí umění, je perfoterapie nejuniverzálnější metodou arteterapie.
Performance art je nejnezávislejší a nejobsáhlejší uměleckou disciplínou, která se vymyká definování, institucionalizaci a přivlastnění a má nekonečně mnoho podob. Performance je naproti tomu novým poznávacím paradigmatem, které nově vymezuje naše status quo. Performance lze rozdělit na dva druhy: kulturní (materiální pokrok) a umělecký (duchovní proces) – v rámci druhého pak na dva umělecké směry: klasický a avantgardní. První zahrnuje divadelní představení, hudební koncerty či taneční vystoupení a druhý umění performance art.
O významu fenoménu performance svědčí vznik performativních studií – výzkumu „všech druhů představení i jejich kulturně proměnlivých rámců“ (http://www.performatyka.polonistyka.uj.edu.pl/katedra/kim-jestesmy).
V takto vymezeném kontextu bude terapie prostřednictvím performance terapií prostřednictvím představení, jak prožívaných, tak vytvářených. Perfoterapie je tedy rozšířením dramatických technik a dramaterapie je jednou z podob jejího klasického uměleckého směru.
Termín PERFOTERAPIE byl poprvé použit během XIX. mezinárodního festivalu umění INTERAKCJE dne 11.05.2017 v Centru uměleckých aktivit ODA v Piotrkowě Trybunalském
Tehdy byla také poprvé představena myšlenka perfoterapie.
Další prezentace se konala na XVI. vzdělávací konferenci PIKTOGRAMY na Fakultě managementu a ekonomiky služeb Štětínské univerzity dne 30.09.2017.
Podstatou perfoterapie je představovat svět s cílem učinit jej důvěrně známým. Napomáhá tomu proměnlivost formy a neměnnost podstaty performance. Podle mého názoru je perfoterapie druhem arteterapie založeným na vykonávání určitých činností za účelem nápravy nebo kompenzace poznávacích schopností. Integrační v interakci, mystická v kontemplaci, dílenská v práci.. Je mnohotvárná a překračuje sama sebe, a proto ji nelze uzavřít do definice. Určitě může mít dialogický, dílenský a demonstrační charakter. V prvním případě spočívá v interakci, ve druhém ve vedení pacienta a ve třetím v jeho inspirování a provokování. Podle mé intuice a částečně také praxe (příklady na stránkách zaměstnavatele a spolku A TO MY) lze konkrétněji hovořit o:
- perfoterapii v oblasti dokumentace terapeutického procesu
- perfoterapii jako influenci, tedy změně rozložení psychického napětí prostřednictvím interakce
- perfoterapii v symbolických aktech, tedy mystických činnostech sloužících k transmutaci
- globální perfoterapii v kontextu manifestů a projevů umění, z nichž vznikají znamení doby
- metasenzorické perfoterapii díky jejímu důrazu na „přítomnost“, „všímavost“, „smyslovost“, „autentičnost“ a další kvalitativní vlastnosti blízké filozofii zenu
- motivační perfoterapii s ohledem na její tvárnou formu, kterou lze utvářet podle libovolného klíče v závislosti na cíli
- perfoterapii jako terapii prostorem, při níž rozšiřování povědomí o okolí a jeho ekvivalentech znamená zlepšování poznávacích schopností
- perfoterapii zaměřené na vykonávání činností díky tvořivému faktoru. Vzhledem k bohatství perfonémů (jako jednotek chování) a pernoumenů (jako motivací, které je spojují do významových sekvencí) lze hovořit o praktickém využití perfoterapie k rozvoji schopností vykonávat činnosti, například o stavbě ptačího krmítka jako terapeutickém procesu
..a dalších
Jak je patrné, jde o intuice, které do oficiálních forem a metod terapie vnášejí určitá rozlišení a z nichž lze vyvodit společný závěr, že
cílem perfoterapie je účinná změna prostřednictvím zvyšování citlivosti.
Praktickými výsledky takové práce jsou opakování chování, snadnější osvojování obsahu, zlepšení hrubé a jemné motoriky, větší tolerance vůči proměnlivosti světa a mnoho dalšího. Z osobních zkušeností pak: změny návyků, odstraňování bloků, uvolňování napětí, očištění od informačního šumu, vyléčení závislosti a mnoho a mnoho dalšího…
Téma je otevřené a v KOMENTÁŘÍCH jsou zveřejňovány další odkazy na jeho příklady ve světě. Tam je také nejlepší místo pro dialog formou komentářů.
© Oskar Chmioła
PRAXE
perfoterapie může být také nazývána psiformance (Ψformance) a sloužit ke změně světa nebo k autoterapii,
v čisté podobě je však perfoterapie
terapií osob s poruchami.
DRUHY PORUCH
autor se vyjadřuje k práci s osobami, které mají pouze vyznačené druhy poruch – tučně vytištěné řádky.
„Není možné představit všechny vývojové poruchy spojené s mentálním postižením. Je však vhodné věnovat pozornost jejich základním skupinám a několika příkladům jednotlivých poruch:
1. Geneticky podmíněné poruchy:
◾Downův syndrom
◾Angelmanův syndrom
◾Jacobsenův syndrom
◾Syndrom kočičího křiku – Cri du Chat
◾Patauův syndrom
◾Syndrom fragilního chromozomu X
◾Tuberózní skleróza
2. Pervazivní vývojové poruchy:
◾Autismus
◾Rettův syndrom
◾Dětská dezintegrační porucha
◾Hyperkinetická porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby
3. Neurologické poruchy:
◾Epilepsie
◾Dětská mozková obrna
◾Vrozené vady mozku
◾Stavy po poraněních lebky a mozku
◾Stavy po infekčních onemocněních centrální nervové soustavy
◾Chybění závitů mozkové kůry
◾Vrozené vady míchy
4. Stavy po infekcích v prenatálním období:
◾Zarděnková embryopatie
◾Vrozená cytomegalovirová infekce
◾Symptomatická vrozená toxoplazmóza
5. Metabolická onemocnění:
◾Fenylketonurie
◾Galaktosémie
◾Mukopolysacharidóza
◾Niemannova–Pickova choroba
◾Tayův–Sachsův syndrom
6. Jiné:
◾Fetal Alcohol Syndrome (fetální alkoholový syndrom)
◾Zanedbávání ze strany prostředí.“
zdroj:
https://pl.m.wikipedia.org/wiki/Niepe%C5%82nosprawno%C5%9B%C4%87_intelektualna
PŘÍKLADY METOD A FOREM TERAPIE
podle autora je perfoterapie druhem terapie, při níž terapeut vytváří atmosféru porozumění tím, že podněcuje situace metaverbálního dialogu. Níže je perfoterapie uvedena vedle dalších terapeutických metod, s nimiž se autor měl možnost setkat (jako asistent, pomocník učitele, pozorovatel, posluchač a v případě arteterapeutických metod jako iniciátor/odborník):
Pohybová rehabilitace
Metoda senzorické integrace
Metoda integrace posturálních a dynamických reflexů a
orofaciálních reflexů podle S. Masgutové
Terapie melodických textů Marie Podeszewské-Mateńko
Metoda rozvíjejícího pohybu W. Sherborne
Nápravně-kompenzační aktivity
Logopedická terapie
Metoda Marie a Christophera Knillových
Ranní kruh – polysenzorická stimulace podle ročních období
Chromoterapie
Metoda Marie Montessori
Biblioterapie
Nedirektivní terapie hrou
Senzoplastika
Výtvarná terapie
Perfoterapie
Dramaterapie
Muzikoterapie
Canisterapie
Terapie zraku
Trénink sociálních dovedností.
Terapie ruky
…
TEORIE
Během několika let studia tohoto tématu, úvah a roku a půl praxe autor vyčlenil základní rysy, které podle jeho názoru odůvodňují vymezení perfoterapie jako nové terapeutické metody (autor netvrdí, že ji vytvořil, pouze ji pomáhá pojmenovat a rozvíjet – souběžně s činností dalších lidí). Zde jsou zmíněné hlavní rysy (a zároveň cíle) perfoterapie:
Univerzální integrace
Interakční influence
Transgresivní procesuálnost
Perfonémy
Dále lze hovořit o určitých terapeutických hodnotách samotného sledování performance a o symbolické transgresi prostřednictvím interakce (s tou se autor setkal v Symbolatoriu spolku experimentálního umění INTERIOR – příklad – a v literatuře, mimo jiné v knihách C. G. Junga). Terapeutický potenciál lze spatřovat také v samotné analýze performativních výpovědí, kterou provedl John Langshaw Austin. Takový rozměr dramaterapie a perfoterapie autor nazývá psiformance. Ve svých aktivitách, které nesouvisejí s terapií osob s poruchami, autor používá různé techniky psiformance.
ČASOPROSTOROVÁ INTEGRACE
časoprostorová integrace – zahrnuje jak procesy přijímání a zpracovávání informací ze všech smyslů (z těla i prostředí) nervovou soustavou, tak rozpoznávání, prožívání a chápání událostí probíhajících v čase a prostoru, které umožňuje jejich účinné využití například při učení, hře, každodenních činnostech či sociálním fungování.
Totální integraci lze rozvíjet souborem terapeutických činností, jejichž cílem je zlepšit způsob, jakým mozek zpracovává a organizuje přicházející smyslové a emoční vjemy, aby je bylo možné využít při jednání a vykonávání určité činnosti. Totální integrace spojuje senzorickou integraci s terapií pomocí perfonémů. Rozšiřuje terapii senzorické integrace o terapii emotivní integrace.
INTERAKČNÍ INFLUENCE
Interakční influence – činnosti zlepšující sociální interakci prostřednictvím vytváření situací tvůrčího charakteru. Faktorem podmiňujícím interakci je zvědavost vyvolaná neobvyklou situací, vytvořenou nejčastěji na každodenním pracovišti nebo doma. Pod vlivem tohoto a podobných faktorů dochází k influenci, tedy ke změně rozložení senzorického a emotivního napětí u osob, na které tyto faktory působí.
V tomto kontextu lze perfoterapii využívat při léčbě sociálních poruch a vyznačuje se bohatstvím podob.
TRANSGRESIVNÍ PROCESUÁLNOST
Transgresivní procesuálnost – proces terapeutického postupu, který se neustále dále proměňuje v „něco dalšího“.
Autoři metodických prací o vedení pedagogické terapie nejčastěji rozlišují dvě etapy práce
- Úvodní (přípravná) etapa,
- Etapa vlastní reedukace.
Transgresivní terapeutický proces umožňuje plynule a střídavě procházet těmito dvěma etapami v rámci jednoho pracovního tématu. Takto lze po ukončení práce na předchozí poruše pracovat na další a přitom zachovat vzorce, které pacient již zná, a tematické kategorie, s nimiž se již sžil.
To umožňuje celkové plánování práce, propracovávání a směrování terapie podle konkrétní psychologické situace příjemce. Navíc to podporuje uvolnění, budování klientovy důvěry i jeho chápavost. P. T. může navíc vyústit v konkrétní materiální stopu, či dokonce soubor takových stop, což dále podporuje rozvoj jedince.
PERFONÉMY
Perfoném – nejmenší jednotka chování a „chování se“, kterou příslušníci dané Kultury dokážou rozlišit.
Vzhledem k oblastem výskytu tohoto pojmu lze hovořit o jeho různých definicích:
◾mentalistická – perfoném je „psychologický vzorec“ pohybu, který se jednající člověk snaží reprodukovat;
◾fyzická – perfoném je soubor pohybů splňujících určité podmínky distribuce a podobnosti;
◾funkční – perfoném je nejmenší jednotka jednání schopná rozlišovat význam (její konkrétní podoba může sama tento význam postrádat).
K formulování definice posloužila definice pojmu foném, kterou autor jen mírně upravil.
ZDROJE
Autor si uvědomuje, že performance art, performing arts a performativní studia představují bohatou inspiraci terapeutického charakteru. Používá také konkrétní terapeutické pojmy
SLOVNÍČEK
Níže je několik pojmů, které si podle autora zaslouží v kontextu perfoterapie zvláštní pozornost. Definice pocházejí přímo ze stránek www.poradnia-brzeg.edu.pl, kde lze nalézt i další termíny.
AAC – alternativní a augmentativní komunikace, v originále: Augmentative and Alternative Comunication AAC, systémy grafických znaků, které umožňují nebo usnadňují dorozumívání (v případě popisovaných aktivit zejména systém AAC PIC, piktogramy – systém obrázkových symbolů znázorňujících konkrétní významové reprezentace) dorozumívání
(v případě popisovaných aktivit zejména systém PIC – systém obrázkových symbolů znázorňujících konkrétní významové reprezentace)
Analýza a syntéza (zraková nebo sluchová) – procesy probíhající na úrovni mozku, které zahrnují rozkládání zrakového materiálu (obrázky, slova) nebo sluchového materiálu (zvuky, věty, slova) na části a jejich spojování s cílem vytvořit celek obrazu/slova.
Pohybová (vývojová) dyspraxie – snížená schopnost naplánovat a vykonat nové, cílené pohybové úkoly v neznámých situacích.
Praxie – schopnost plánovat pohyb, představit si, co a jak je třeba udělat, aby člověk správně zvládl pro sebe nový úkol,
Senzorická integrace – proces přijímání a zpracovávání informací ze všech smyslů (z těla i prostředí) nervovou soustavou, který umožňuje jejich účinné využití například při učení, hře, každodenních činnostech či sociálním fungování.
Terapie senzorické integrace – soubor terapeutických činností (obvykle pohybové aktivity celého těla), jejichž cílem je zlepšit způsob, jakým mozek zpracovává a organizuje přicházející smyslové vjemy, aby je bylo možné využít při jednání, vykonávání určité činnosti či zaujetí polohy těla. Pokud se vyskytují poruchy přijímání a integrace smyslových podnětů, objevují se dysfunkce v poznávacím a motorickém vývoji i v chování.
Augmentativní komunikace (podporované sdělování) – mnoha dětem a dospělým se závažnými poruchami řeči a jazyka slouží jako „hlas“, který jim umožňuje kontakt s jinými lidmi a účast na každodenním životě (např.:
Manuální systémy (gesta) – slouží k lepšímu zapamatování osvojovaného symbolu a k propojování větných konstrukcí. Vzhledem k tomu, že centra tvorby řeči a pohybů dlaní a prstů se nacházejí v sousedících částech mozkové kůry, gesta podporují také nácvik artikulace.
Jednoznačné symboly – jsou konkrétní reprezentací verbálního sdělení (předměty každodenní potřeby, hračky, oblečení, s nimiž dítě přichází do styku). Vybraným předmětům přiřazujeme určitý komunikační význam (například boty mohou symbolizovat odchod na procházku, talíř může konkrétně představovat činnost jedení apod.). Hmatové systémy se využívají při práci s dětmi s mentálním postižením.
Grafické systémy: fotografie, obrázky, piktogramy PIC, symboly PCS a Blissovy symboly. Výběr systému závisí na míře porozumění grafické symbolice budoucího uživatele. Piktogramy – podpůrné a alternativní způsoby dorozumívání
– umožňují dětem jazykovou účast v každodenním životě a ve styku s nejbližšími,
– jsou způsobem, jak učit porozumění jazyku děti s narušeným sluchovým zpracováním,
– usnadňují rozvoj symbolizace a osvojování pojmů, čímž významně zlepšují vývoj
– umožňují jazyk konkretizovat a využívat vícekanálové sdělování, což má zvláštní význam pro děti s mentálním postižením,
– snižují frustraci a problémy v chování dítěte, které jsou důsledkem toho, že mu okolí nerozumí.
Hrubá motorika – pohybová zdatnost celého těla (včetně například schopnosti udržovat tělesnou rovnováhu, koordinace pohybů končetin při chůzi, běhu, skákání a jízdě na prostředcích, jako jsou například koloběžka či kolo).
Jemná motorika (motorika rukou) – pohybová zdatnost rukou z hlediska rychlosti a přesnosti pohybů; tyto činnosti jsou nezbytné při sebeobsluze, kreslení a psaní.
Propriocepce – vjemy ze svalů a kloubů (šlach, vazů), které po příchodu do mozku umožňují orientaci v aktuální poloze jednotlivých částí těla a informují o vykonávaných pohybech
Funkční rehabilitace – zlepšování schopností prostřednictvím funkcí, tedy vykonávání činností spojených s každodenním životem a sebeobsluhou.
Stereotypie – neustálé opakování bezúčelných nebo rituálních pohybů, poloh těla či výpovědí, které se vyskytuje u osob s mentálním postižením, poruchami autistického spektra, tardivními dyskinezemi, stereotypní poruchou pohybu i dalšími poruchami. Stereotypií mohou být jednoduché pohyby, například kolébání tělem, ale také složité pohyby, například střídavé křížení nohou či pochodování na místě.
Vestibulární systém – nazývaný smysl pro rovnováhu, uložený ve vnitřním uchu, odpovídá za přijímání vjemů souvisejících s pohybem, rovnováhou a celkovou pohybovou koordinací; jde o smyslový systém reagující na pohyby hlavy vůči tělu a na polohu vzhledem ke gravitaci.
Vývojové poruchy – porucha vyznačující se závažným narušením intelektového fungování (tedy výraznější odchylkou od vývojových norem), emočního, sociálního a pohybového fungování; příklady vývojových poruch jsou mentální postižení, autismus, sociální nepřizpůsobivost a poruchy chování. Z důvodu vývojových poruch dostávají žáci rozhodnutí o potřebě speciálního vzdělávání, aby bylo možné zvláštním způsobem organizovat výuku z hlediska obsahu, metod a pracovních podmínek.
Zrakově-prostorové schopnosti – schopnosti založené na dovednosti vytvořit v mysli mentální reprezentaci předmětu a provádět na vytvořeném modelu prostorové transformace a také chápat vztah „část–celek“ u vnímaného grafického vzoru.
HYPERTEXTOVÉ ODKAZY
autor hledá veškeré informace o perfoterapii a příbuzných oblastech. Každý hypertextový odkaz na #perfoterapia bude zveřejňovat na tomto místě.
podle Anny Kalwaytys:
Peter A. Levine
Gestalt psychoterapie
Ismeta
Tamalpa
Marzena Barszcz
podle Łukasze Trusewicze:
Cai Qing (Sonnenberg)
Vizuální umělec, performer, kurátor a vysokoškolský pedagog původem z Číny.
Od roku 1987 žil a pracoval jako nezávislý umělec v Německu, později také jako umělecký ředitel galerie v New Yorku. Vedl hostující ateliéry na různých akademiích výtvarných umění v Číně. V roce 2007 se přestěhoval do Singapuru, kde vyučoval na NTU School of Art, Design and Media. Ve svých aktivitách se soustředí na sociální situace lidí z různých prostředí a považuje performanci za nástroj komunikace s příjemcem. Velmi důležitou roli v jeho aktivitách hraje interakce s publikem. Umělec je také autorem disertační práce vydané knižně, která se zabývá potenciálem interakce umění performance v psychoterapii. Publikace obsahuje vyjádření mnoha mezinárodních umělců, mimo jiné Mariny Abramović, Borise Nieslonyho a Zygmunta Piotrowského. Účastnil se řady prezentací a festivalů, například Future of Imagination 5, Documenta XII v Kasselu, Open Art Festival v Pekingu a Šanghaji či festivalů EPAF a Performance Platform v Polsku. Zdroj: galeriaraczej.wordpress.com
© Oskar Chmioła