Pracovní překlad. Původní materiál je dostupný výše.
sled iniciativ (proces):
1. http://wyspastan.blogspot.com/
2. http://przestrzenperformance.blogspot.com/
3. http://czasoprzestrzenperformance.blogspot.com/
4. v současnosti již společenské hnutí https://www.facebook.com/pages/Spacetime-Performance-STP/572282922887840 stručně řečeno jej vystihuje výraz „svobodná aktivita“
V současnosti sám O. Ch. neví, co časoprostor performance je ani čím bude v budoucnu, protože přestal být jakýmsi jeho časoprostorem a stal se časoprostorem těch, kdo v něm chtějí být a vytvářet jej; dosud však rozvíjel různé teorie:
KONKRETIZACE CHOVÁNÍ NEBOLI ROZLIŠOVÁNÍ A ZPŘESŇOVÁNÍ EXPRESE AKCÍ NA POMOSTU (v Časoprostoru performance)
13. listopadu 2013 12:09
MEZI RŮZNÝMI ZPŮSOBY CHOVÁNÍ (PERFORMANCEMI) LZE ROZLIŠIT
DVA JEJICH ROZSAHY:
širší – přirozené, typické pro všechny živé bytosti a lidi, soustředěné na uspokojování
fyzických a biologických potřeb, vyznačující se pasivním postojem vůči těmto potřebám
užší – kulturní, vlastní tvořivým a citlivým bytostem, soustředěné na uspokojování
myšlenkových a citových potřeb, vyznačující se aktivním postojem vůči těmto potřebám
TŘI JEJICH HLAVNÍ DRUHY:
improvizace – spontánní akce
verifikace – nenacvičené, ale promyšlené provedení
kompozice – prezentace zcela utvořeného a nacvičeného díla
TŘI JEJICH ZÁKLADNÍ MOTIVY:
vnitřní – když je chování jednorázové
vnější – když je chování opakované
zprostředkující – když je chování opakovaně jednorázové, tedy opakované jako obohacené
o závěry z předchozího chování
TŘICET JEJICH ZÁSADNÍCH FOREM:
turistika – především v jejím putovním a vzdělávacím rozsahu
tanec – jako takový, v celém rozsahu
divadlo – jako takové, v celém rozsahu
gymnastika a sport – veškeré činnosti rozvíjející zdatnost a každý druh soutěžení
poezie – především v jejím konceptuálně-recitativním rozsahu
hudba – především v oblasti provedení
boj – především bojová umění
vizualizace – vizuální umění, také v tom smyslu, že vždy musí být provedena, aby
vznikla; v tomto smyslu neexistuje umělec, který by nebyl performerem
prezentace – něčeho jiného než zde uváděného, například předmětu, nápadu atd.
monolog – vyprávění vypravěče, pronášení řeči, vzpomínání atd.
rituál a mystérium – všeho druhu
terapie – psychická a fyzická
zábava – každý druh rozptýlení, trávení času, relaxace, odpočinku, zaměřená na sebe
ukázka – podívaná, show apod.
kód – aktivní záznam, skrývání něčeho, prováděné někým
manifest – každá forma více či méně organizovaného vyjádření vlastního přesvědčení ve
veřejné sféře
abstrakt – jednání spočívající v abstraktním používání výrazových prostředků – vyabstrahovaných
z kontextu a určení nebo abstraktních svou formou
koncept – jednání spočívající v konceptuálním používání výrazových prostředků – konceptuálních
vůči kontextu a určení nebo konceptuálních svou formou
opakování – napodobování, metaforizování, replikování atd.
akt – významový čin, provedený vědomě ve vztahu k někomu nebo něčemu
kontext – vyčlenění kontextu za nějakým účelem
vztah – jazyk a vzájemná výměna s někým nebo něčím
até – podvolení se někomu nebo něčemu, síle, archetypu, osobě atd. V rozsahu projevených
účinků
vzpoura – každá forma více či méně organizovaného odporu nebo šířeji vlastních citů. V
rozsahu projevených účinků
násilí – (krutost, přivlastnění apod., ale také udělení, příkaz apod.)
drone – pozastavený, dlouhý, táhlý úkon prováděný pomalu nebo opakovaný s různou
frekvencí. V plném rozsahu zviditelnění
absurdum – jednání spočívající v nesmyslném, absurdním používání výrazových
prostředků
diktum – dictum – důrazné vyložení nějaké pravdy, dogmatu, ideje, nauky apod.
manipulace – póza, hra, řízení emocí, používání osvědčených postupů ve vztahu atd.
hra – různé druhy organizovaného prostředí interakcí kolem scénáře nebo pravidel, probíhající
na úrovni „makety“, také tzv. „hra místa“ a digitální hry, stejně jako politické hry atd.
stopa – lov, stopování, získávání trofeje apod.
výkonnost – pokrok, rozvoj, ekonomie, plánování apod.
JEDINÁ PODMÍNKA JEJICH VZNIKU:
účinek
ROZDÍLY V CHOVÁNÍ VYPLÝVAJÍ Z RŮZNÝCH SPOJENÍ ZDE VYČLENĚNÝCH SLOŽEK
25 bodů Časoprostoru performance jako struktura Pomostu
13. listopadu 2013 ve 20:36
Časoprostor performance má topograficky charakter POMOSTU – můstku:
je plošinou spojující dva břehy (lidský vnější a vnitřní svět), oddělené řekou (kolektivního a individuálního nevědomí), sloužící k přecházení (vědomému a citlivému) z jednoho na druhý. Spojuje v sobě prostor (místo) a čas (cestu) a dává možnost zamyšlení a zcitlivění. Je potenciálem rozvinutí plnějšího spoluporozumění a spoluprožívání sebe sama (individualizace bytostného Já), druhých (rozlišení vztahů) a světa (konkretizace poznání) v člověku díky vůli k vědomé citlivosti.
Jedinou podmínkou je chtít si být vědom toho, co člověk cítí a co pociťují druzí, a být citlivý vůči tomu, čeho si je vědom a čeho si jsou vědomi druzí.
25 bodů tvoří vnitřní rozměr Pomostu, který má také rozměr vnější. Vnější stránka jako celková, rámcová podoba iniciativy je její formou. Pomost má formu setkání, v jejichž důsledku vznikají více či méně rozvinuté podívané. Jejich charakter je různý: blízký mystériím, paradivadlu či terapii (psychické). Nejčastěji nabývá podoby jejich kompilace. Tyto podívané jsou dokumentovány pomocí nových médií, především fotografie, videa a tradičního písemného záznamu. Pomost se koná jednou za čas (nepravidelně, ale obvykle jednou za dva týdny). Trvá poměrně krátce (5 hodin, může se však libovolně prodloužit). Během setkání „na Pomostu“ se uskutečňují autorské prezentace i kolektivní akce, kompozice i improvizace. Každý se může stát režisérem podívané, která spočívá ve společném vytváření představení. Lze se přitom vyjadřovat všemi technikami a nástroji známými v současnosti a představit to, co chce člověk představit. Existuje možnost obdržet korekturu od iniciátora (který se ve své umělecké tvorbě a každodenním životě zabývá performancí a jejími periferiemi a také transmediální estetikou, již nazývá abecedou exprese). Samozřejmě lze navrhnout vlastní vizi. Ideálem je však společné, vědomé a citlivé utváření časoprostoru gesty. Podstatu takového vztahu k Pomostu popisuje 25 bodů tvořících jeho vnitřní rozměr. Vnitřní popis hovoří o metodách, cíli a smyslu celé iniciativy. (Body znějí jako postuláty, ve skutečnosti jsou to však otázky.)
1. Idea nazývaná „Kultura“ je darem sobě, druhým a světu, který nabízí někdo nebo něco. Upřímný dar z definice znamená spontánní akt-ivitu, která může být vědomá i nevědomá.
Pomost je vědomím překlenutým nad nevědomím, které umožňuje vylovit cílené dary, tj. přiměřené konkrétnímu adresátovi.
2. Podstatným rysem přírody je harmonie jako symbiotická vzájemná závislost, shrnutá v rčení „v přírodě se nic neztrácí“. Pokud jsou umění a kultura uskutečněním snů v bdělém stavu, pak jsou analogicky také vysněním reality ve snu. Tvoření něco odhaluje a činí skutečným ve snu. Jinými slovy: je-li kultura uskutečněným snem, pak její vytváření vede k něčemu reálnému ve světě snů. Znamená to, že představivost má svůj protějšek v jednání. Jde o závislost dvou světů, která způsobuje, že představení si něčeho (uvědomění) podpořené činem (prožitkem) proměňuje skutečnost i neskutečnost. Tyto dvě aktivity jsou tedy kardinálními lidskými schopnostmi.
Pomost spojuje představy a činnosti, díky čemuž je možné pocítit plnost vlastní aktivity.
3. Jakákoli lidská činnost (včetně kulturní) je opakováním světa, který je celý touto činností. Například práce je opakováním světa jako práce. Opakování je důkazem, který zajišťuje pocit jistoty a smyslu na empirické úrovni.
Pomost opakuje model světa jako můstku mezi známým a neznámým.
4. Všechno, co člověk dělá, dělá proto, aby žil. Jeho tělo, vědomí a vůle chtějí žít. Žije se pasivně nebo aktivně, přičemž pasivně – čekáním, aktivně – přicházením. Tvůrce čeká, aby mohl přijít a někomu něco dát, a příjemce přichází, aby mohl čekat a přijímat. Stává se však, že jeden člověk chce dýchat kulturou, tedy zároveň dávat a brát. Prostor performance je braním a dáváním – opakováním světa, který je celý performancí.
Pomost je konstrukcí, která umožňuje brát a dávat – dýchat kulturou.
5. Opakování je vyčleněním světa jako zvláštního, hodnotného a důležitého. Znamená to, že on (svět) nebo nějaký jeho aspekt je důležitější než něco jiného. Tak se rodí drama, protože se objevuje rozdíl. Rozdíl je integrálním rysem světa. Všimnout si rozdílu umožňuje angažovat se. Díky rozdílu existuje láska.
Pomost je rozdílem, který spojuje rozdíly.
6. Již první opakování vyjadřuje plný sen(s) opakování, které je vyčleněním i rytmem. Rytmus je kontinuitou, výrazem přítomnosti, trvání, života – je to rytmus srdce, mozku, práce, přírody a jednání. Prostor performance je místem, kde lze jemně projít změnou a například něco ověřit nebo se na něco připravit.
Pomost je platformou, která umožňuje zachovat rytmus životních kroků.
7. Podmínkou života je vůle žít, tedy souhlas s ním. „Opakování“ života v nějakém činu je vyjádřením vlastní vůle žít a souhlasu s vědomým prožíváním tohoto života. Toto jsou klíče k reálné skutečnosti – vůle, vize a čin: opakování života v životě, bytí v bytí, jednání v jednání, světa ve světě, performance ve světě performance.
Pomost je opakováním sebepřekračování světa.
8. Prostor performance je vyčleněním, díky němuž se lze osvobodit od každodenní obecnosti k vzácné konkrétnosti. Přechod od obecného ke konkrétnímu je nejpůvodnější, první a poslední konkrétní činností. Tím je i opakování vlastní životní konkrétnosti.
Pomost je vyčleněním životní konkrétnosti těch jednotlivců či skupin, které na něj vstupují.
9. Životní konkrétností může být cokoli, proto lidé často nedokážou porozumět jeden druhému ani sami sobě a světu; obvykle však není možné pochopit a spoluprožívat něčí obecnost. Konkrétnost totiž bývá příliš jiná a obecnost příliš abstraktní. Opakování životní konkrétnosti v opakovaném světě umožňuje tuto konkrétnost umístit do obecnosti, porovnat ji s jinými, tedy porozumět vlastní konkrétnosti a sdílet ji. Tak vzniká čas pro porozumění. Časoprostor performance je strojem času.
Pomost usnadňuje cestu, přepravu a setkání, díky čemuž mohou být účinnější.
10. Umění a kultura jsou ve své podstatě něčím důležitým (vyčleněným) a obtížným. Jsou strojem času sloužícím mezilidskému porozumění, porozumění neznámému i sobě samému. Existuje totiž čas, kterým člověk žije, a čas, který uvnitř onoho času vytváří. Umění a obecněji kultura mají tři roviny, protože mají tři adresáty, s nimiž vytvářejí porozumění: člověka, který je vytváří pro sebe (sebepoznání), konkrétní lidi či skupiny (poznání někoho), jiné a neznámé bytosti nebo tajemství (poznání něčeho).
Pomost je tím důležitější, čím obtížnější je porozumění.
11. Člověk má dvě hlavní aktivní schopnosti: cítění a myšlení. Šířeji je lze označit jako citlivost a vědomí.
Pomost jako výtvor je rozvinutím lidských schopností a lidskou mocí tyto schopnosti rozvíjet.
12. Časoprostor je třeba pocítit a performance si být vědom. Za tím účelem je třeba si mnoho uvědomit, mnoho věcí pocítit, s mnoha záležitostmi se sžít, vůči mnohému se zcitlivět, mnohé v sobě zbystřit, silně se naladit, široce se otevřít a mnoho chtít. Bez takového opakování běžného fungování v uznaných režimech společenské aktivity, bez jeho opakování jako gesta je ve světě norem a úzů možné pouze opakovat to, co je již dáno. Nelze tedy mluvit o obohacení vlastní zkušenosti a toho, co si můžeme vzájemně dát. Lze pouze užívat již přijatých darů a znovu obdarovávat druhé tím, co jsme jim již nabídli. Jediné, o čem lze v takovém světě mluvit, je duplikát, mimikry a repetice. Děje se to proto, že podmínkou žití něčím, angažování se v něčem, jakéhokoli plného zaujetí a zabývání se čímkoli je jeho vyčlenění.
Pomost je tím větším gestem, čím menší je spojení mezi okraji, které propojuje.
13. Zcitlivět, sžít se, zbystřit, naladit… Jde o to prožívat něco jako něco zvláštního. Zvláštní je přitom to, co se někoho individuálně týká. Zvláštní však v sobě má univerzální hodnotu už samotným faktem, že je něčím důležitým.
Pomost je vyčleněným a privilegovaným úsekem na cestě, díky čemuž je vše na něm konkrétní a důležité.
14. Vyčlenit znamená vědomě prožít, ponořit se, rozšířit obecnost o konkrétnost. Bez vyčlenění se obecnost rozplývá, lidé se stávají lhostejnými, kultura neplodnou.
Pomost je konkrétním úsekem na cestě, díky čemuž si na něm uvědomujeme změnu jako skutečnost, že něco prožíváme.
15. Vyčleňujeme za podmínky, že to chceme (v opačném případě vyčleňuje svět/někdo/něco za nás a často navíc i námi). Děláme to pro sebe, druhé a svět. Někdy to děláme za nějakým účelem, v naději či očekávání něčeho, kvůli něčemu nebo bez důvodu, naděje, cíle. Nelze však pojmenovat všem společný zdroj této aktivity, a proto je obecný zdroj všem společný tím, že zůstává tajemstvím. Pokud pro někoho tajemství znamená náhodu, stojí za to, aby se podíval, nakolik na náhodě závisí, zda se s ní pojí a má na ni vliv; pokud pro někoho znamená pravděpodobnost, bylo by pro něj dobré ověřit, zda je vypočitatelná a „czyli czy się z nim“; pokud je pro někoho prozřetelností, může pro něj být cenné vycítit, zda si jej všímá a zda ji on sám neprozřetelně neignoruje.
Pomost má svůj počátek v tajemství (cíle, funkce, smyslu apod.), a proto k němu nakonec vede.
16. Svět funguje, plyne, trvá, jedná. Existence či neexistence zákonů fungování světa zůstává skryta. Tyto zákony nemají význam pro ty, jichž se konkrétně netýkají. Pokaždé však, když se objeví něčí konkrétní životní zkušenost, stávají se zákony fungování světa důležitými. Tehdy ovšem nevíme, jaký je jejich smysl nebo čím je jejich ne-smysl. Silný vztah k nim, a tím i podstatný postoj vůči nim, tehdy zaručuje chápání vlastního osudu jako spolucítění se vším, co je, tedy i s nimi. Pak je každé působení zákonů světa výrazem vůle tohoto světa, který cítíme a kterým (když jej vědomě cítíme) jsme.
Pomost symbolizuje základní zákony vládnoucí světu, a jeho používání proto umožňuje jimi vládnout.
17. Ve světě (spoluprožívaném) jsme ve spojení (s ním) a jsme (spolu)závislí. Nikdo není zcela nezávislý, oddělený, svobodný. K ověření a plnému pochopení stačí pokusit se osamostatnit.
Pomost umožňuje osvobodit se, protože představuje neutrální půdu, na níž lze zkoumat závislosti.
18. Přirozeným důsledkem oddělení se a jeho častým důvodem je nějaký vztah. Podobně je vztah důsledkem i důvodem integrace. Vztah je podmínkou separace či interakce. Všechno ostatní je lhostejnost, anti-citlivost a anti-vědomí. Časoprostor performance je oddělením od každodenních zkušeností za účelem začlenění do zkušeností vzácných. Oddělení se za účelem setkání ukazuje nesmírnost a bohatství potenciálu vztahů. Vztah se v odděleném setkání stává prostorovým. Může být blízký i vzdálený. Vztah je tímto způsobem citlivostí, škálou citlivosti, protože vztah musí být citlivý a je takový tehdy, když jej vědomě prožíváme. Jinak lze mluvit pouze o absenci vztahu – o necitlivosti. Vztah je vědomím spoluprožívání. Jeho prohloubení je podmínkou prožívání sebe sama prostřednictvím tohoto spoluprožívání. Vědomé spolucítění je podmínkou skutečného prožití vztahu se světem a s druhým člověkem i s vlastním bytostným Já.
Pomost umožňuje spoluúčast, vzájemné porozumění a spolucítění oddělených světů, i těch sobě nejcizejších.
19. Vztah má tři rysy: je výrazem vědomí, volby a moci. Jako vědomí odhaluje mnohost obsaženou v Jednom (jinak v jednotě); jako volba je rozhodnutím o postoji k této mnohosti; jako moc je jednáním uvnitř tohoto postoje k oné mnohosti. Je důležité určit vlastní postoj k mnohosti v Jednom, protože jde o mezistupeň mezi vědomím vztahu a schopností jej prožívat.
Pomost určuje vzájemný vztah břehů, díky čemuž je mezi nimi vztah možný.
20. Uvnitř Časoprostoru performance jsou odhalovány a využívány následující oblasti lidských dispozic:
-Paměť těla – kódy chování a pocitů spojených s úkony, předměty a tělem, které člověk rozpoznává jako znaky spouštějící určité konkrétní pocity.
-Kritičnost prostoru – sektory a místa v prostoru (mezi středem a okraji, póly, příbuznosti, spojení, návaznosti, dělení, oddělení, lokace, body, oblasti, zlomy, rozvinutí, zmnožení, pohlcení, odstupy, zdynamizování a jiné vztahy v prostoru), určující postoj k jeho topografii a stavu jako celku mikrokosmu.
-Magnetismus jednání – iniciativa jako úplné gesto, tj. reakce, smíření, důkaz vůle, odpověď, oběť, pomoc, kombinace, dar, zhuštění, přátelství, vzpoura, odpor, otázka, snaha, hledání, experiment, manifestace, zředění, napětí, nasměrování, změkčení, zdynamizování, přivlastnění, žert, sugesce, analýza, uvedení na pravou míru, důkaz, afirmace, prosba apod.
-Vyzařování vnímání – pozorovatel vyzařuje, více či méně ze sebe vydává svůj postoj k původci sdělení i své pocity a myšlenky spojené s aktem, který původce provádí, a vytváří tím napětí, energii, pohyb, klima, atmosféru, manu, hustotu, mnohost, rozmanitost, protiklady, dialektiku, čímž potvrzuje funkci a působení probíhajících událostí.
-Vibrace interakce – spojení, setkání, vztah, výměna, tanec, dialog, hra, manipulace, zamyšlení, intuice, telepatie, splynutí, rozchod, porozumění apod. Vyvolávají rezonanci a působí jako umocněný fakt, stávají se určitým konkrétním, prožívaným dosaženým výsledkem.
-Nepravidelnost míst a událostí – celkové proměny uvnitř Časoprostoru vyvolané změnami empatie účastníků vůči entropii celé události v jejích různých fázích.
-Hustota symbolu – široce pojatý vztah ke kolektivní paměti, kulturnímu kódu, znamení doby, Duchu nebo jakkoli chápané oblasti, k níž odkazuje konkrétní akce na Pomostu.
Pomost disponuje vším, co sebou spojuje a rozděluje.
21. Veškeré možnosti obsažené v Časoprostoru performance (definované i nedefinované) vyplývají z toho, že je vědomo-citlivostí. Časoprostor je citlivý a vnímavý a performance je gestem a vědomím. Díky tak široké kapacitě umožňuje Časoprostor performance člověku plný rozmach, využití všech jemu známých prostředků (technických, estetických apod.) i překročení sebe sama. Přitom nepředstavuje příkaz a nic nevnucuje. Je matricí a orákulem, které samostatně obdarovává partnery v dialogu svým věděním a láskou podle jejich vůle a angažovanosti.
Pomost je branou a předsíní, a proto dává možnost něčím projít, něco přenést, někam přejít, na něco se připravit, stejně jako trvalou možnost návratu.
22. Při tvoření jde o vědomo-citlivost, tedy vědomí spoluprožívání. Každé dílo, akt, gesto, jednání je povoláváním mnoha světů a důsledků k existenci. Bez vědomí vznikají věci otupělé a zbloudilé, bez citlivosti smutné a zavržené.
Pomost má svůj střed a okraje, které opakují to, co opakuje on, a proto se lze nekonečně vzdalovat od středu pomostu a přibližovat se k němu (kde na něm jsme naplno) podle toho, jak moc na něm jsme.
23. Performance může být obecná nebo individuální, podobně jako je tomu s odstupem (vzdáleností); může být veřejná nebo intimní. Odevzdání vlastní životní konkrétnosti nebo přijetí něčí konkrétnosti veřejně či soukromě znamená volbu způsobu, jakým chceme být v Časoprostoru performance.
Pomost je široký, takže se na něm lze míjet a setkávat, aniž bychom se vzájemně vytlačovali z jeho okraje nebo ze středu.
24. Ideální je, když je vytváření kultury obdarováváním (obětí-spolucítěním) sebe, druhých a světa a její přijímání čerpáním (vděčností-vědomím) ze sebe, světa a druhých.
Pomost obdarovává ty, kdo mu dokážou být vděční, tedy přijímat to, co sám dává, díky tomu, že oni chtějí obdarovávat pomost v mnoha aspektech jeho využívání; je totiž pouze natolik, nakolik je potřebný, neexistuje bez lidí a existuje pro ně a skrze ně, a vlastně je opakováním (symbolem, metaforou) toho, co je spojuje jako břehy světa.
25. Brát a dávat znamená dýchat. Abychom mohli dýchat, tedy nacházet se v Časoprostoru performance, je třeba vůbec chtít. Za prvé chtít něco od něj a za druhé chtít něco pro něj. Brát a dávat znamená vědomě spoluprožívat.
Pomost pod sebou skrývá proud témat, která na něm lze vylovit, a nad sebou odhaluje konstelaci všeho, co na něm lze rozvinout.