Pracovní překlad. Původní materiál je dostupný výše.
popis účasti na „Perfidii Perfearance IV“
TRIPTYCH
1. „Inwigil-akcja“.
Téma instalakce: umělec. Popisek: „pokud se chceš zúčastnit akce – udělej si pohodlí. Pamatuj však, že pokud jsi tady – jsi účastníkem“. Stůl a židle, na stole počítač, na něm otevřená stránka Facebooku, k monitoru je připevněný lístek s přihlašovacím jménem a heslem k mému profilu na tomto portálu. Vedle několik objektů, které jsem použil při svých předchozích performancích, podobné stopy/dokumenty. Všechno leží tak, jako bych to odhodil jako nějakou skořápku, zdánlivě naaranžované, ve skutečnosti však jde o záznam performance autora o autorovi. Můj profil na Fb. se mění v důsledku úkonů, které na něm provádějí diváci.
2. „Pasaż“ (Pasáž).
Téma akce: poselství. Popisek: „pokud se chceš zúčastnit akce, jednoduše dělej něco, co se ti pojí s pasáží, alejí, cestou. Pamatuj však, že když vstupuješ do pasáže – jsi jejím účastníkem“. Při roznášení dopisů procházím několik desítek metrů alejí. Diváci mě mohou poznat, ale nemusí. Určitě však mohou najít informaci, kde a v kolik hodin se situa-akce „pasaż“ uskuteční. Přirozeně ne všichni najdou pokyn a objeví se i lidé, kteří do pasáže vstupují, aniž vědí, že se tam odehrává nějaká akce. Dochází tedy k posunu, při němž si diváci mohou prohlížet typické chování v pasáži i anomálie, chování lidí, kteří si své přítomnosti v ní nejsou vědomi, i těch, kteří si ji uvědomují.
3. „Z-widownia“.
Téma podívané: divák. Popisek: „pokud se chceš zúčastnit této podívané – jednoduše dělej něco, co se ti pojí s hledištěm. Pamatuj však, že pokud jsi v hledišti, jsi účastníkem“. Na filmované hlediště se živě promítá jeho obraz a přenáší jeho zvuk. Iniciuji v něm drobné situace, sám se však neodhaluji.
––
TEORIE:
Tématem triptychu „Nie-post-szerzenie“ je vztah mezi umělcem, poselstvím díla a příjemcem. Triptych (řec. triptichos) je v původním významu forma oltářního nástavce v gotickém kostele, což naznačuje náboženskou interpretaci, tedy metaforu univerzální perspektivy: Absolutno–Pravda–Člověk.
Triptych rezonuje s otázkou existenciálních důsledků „slabosti Boha“ – „konce velkých vyprávění“ a „pluralismu idejí“. Tato perspektiva je tedy zcela oprávněná, podívejme se však na tu první. U diváků je časté tradiční chápání umění a role umělce. Nejen v Polsku zaznívají výtky vůči přeintelektualizovanosti, nebo naopak banalitě současného umění. Hovoří se o „nedorozumění“ mezi autorem a příjemcem, o polysémii díla, o tom, že umělecké dílo vytváří interpretace, o krajině oddenků, významech přiřazovaných znakům, otevřeném díle, formotvorné úloze divákovy představivosti, přičemž divák sám je stavěn na roveň umělci. Tržiště místo chrámu.
Triptych je recepcí stavu současného vztahu umělec–dílo–příjemce. Stejně jako institucionalizované „pole umění“ je triptych prostorem vzájemných vztahů mezi tvůrci a příjemci. Instituce legalizuje jednání umělce-moderátora, jenž vytváří určité prostředí, které příjemce-uživatel utváří tím, že je přizpůsobuje svým konkrétním potřebám.
Je tím tedy role umělce jako odesílatele poselství již historickým jevem? Při hledání alternativy, abych přece jen mohl něco sdělit, ukrývám toto poselství do triptychu jako „lethe“ a „ereignis“, které mají podobně jako performance událostní charakter. Tak nalézám metodu prosvítající inspirace jako nenormativního a zcela demokratického obsahu.
Ústřední část se týká otázky poselství v umění. „Pasaż“ osvětluje lidské performativní chování, performance prováděné ze zvyku a jejich složky, které autor nazývá perfonémy. Má vybízet k reflexi poselství, smyslu a sdělení jako hodnot v postkulturní skutečnosti, která je o ně ochuzena, a k zamyšlení nad důsledky jejich absence. Boční křídla se naproti tomu zabývají problémem umělce a příjemce. „Inwigil-akcja“ je konektivní hypertextuální autolegendou sebe sama překračujícího odhalovatele dohledové funkce institucionality. „Z-widownia“ je empatickou epistemologií umělcova „performativního Já“ a z ní vyplývající koperformativní zkušeností. Triptych tak implikuje velmi mnoho kontextů, jejichž obecným modem vivendi je předpona „post“ jako anti-poštovní princip. Perfidnost spočívá v extrémnosti, s níž se inspirace v triptychu stávají poselstvím, které autor nepozorovaně předává příjemci v průsvitu všech složek této trojdílné kompozice.
2. „Pasaż“ (Pasáž).
Téma akce: poselství. Popisek: „pokud se chceš zúčastnit akce, jednoduše dělej něco, co se ti pojí s pasáží, alejí, cestou. Pamatuj však, že když vstupuješ do pasáže – jsi jejím účastníkem“. Při roznášení dopisů procházím několik desítek metrů alejí. Diváci mě mohou poznat, ale nemusí. Určitě však mohou najít informaci, kde a v kolik hodin se situa-akce „pasaż“ uskuteční. Přirozeně ne všichni najdou pokyn a objeví se i lidé, kteří do pasáže vstupují, aniž vědí, že se tam odehrává nějaká akce. Dochází tedy k posunu, při němž si diváci mohou prohlížet typické chování v pasáži i anomálie, chování lidí, kteří si své přítomnosti v ní nejsou vědomi, i těch, kteří si ji uvědomují.
3. „Z-widownia“.
Téma podívané: divák. Popisek: „pokud se chceš zúčastnit této podívané – jednoduše dělej něco, co se ti pojí s hledištěm. Pamatuj však, že pokud jsi v hledišti, jsi účastníkem“. Na filmované hlediště se živě promítá jeho obraz a přenáší jeho zvuk. Iniciuji v něm drobné situace, sám se však neodhaluji.
––
TEORIE:
Tématem triptychu „Nie-post-szerzenie“ je vztah mezi umělcem, poselstvím díla a příjemcem. Triptych (řec. triptichos) je v původním významu forma oltářního nástavce v gotickém kostele, což naznačuje náboženskou interpretaci, tedy metaforu univerzální perspektivy: Absolutno–Pravda–Člověk.
Triptych rezonuje s otázkou existenciálních důsledků „slabosti Boha“ – „konce velkých vyprávění“ a „pluralismu idejí“. Tato perspektiva je tedy zcela oprávněná, podívejme se však na tu první. U diváků je časté tradiční chápání umění a role umělce. Nejen v Polsku zaznívají výtky vůči přeintelektualizovanosti, nebo naopak banalitě současného umění. Hovoří se o „nedorozumění“ mezi autorem a příjemcem, o polysémii díla, o tom, že umělecké dílo vytváří interpretace, o krajině oddenků, významech přiřazovaných znakům, otevřeném díle, formotvorné úloze divákovy představivosti, přičemž divák sám je stavěn na roveň umělci. Tržiště místo chrámu.
Triptych je recepcí stavu současného vztahu umělec–dílo–příjemce. Stejně jako institucionalizované „pole umění“ je triptych prostorem vzájemných vztahů mezi tvůrci a příjemci. Instituce legalizuje jednání umělce-moderátora, jenž vytváří určité prostředí, které příjemce-uživatel utváří tím, že je přizpůsobuje svým konkrétním potřebám.
Je tím tedy role umělce jako odesílatele poselství již historickým jevem? Při hledání alternativy, abych přece jen mohl něco sdělit, ukrývám toto poselství do triptychu jako „lethe“ a „ereignis“, které mají podobně jako performance událostní charakter. Tak nalézám metodu prosvítající inspirace jako nenormativního a zcela demokratického obsahu.
Ústřední část se týká otázky poselství v umění. „Pasaż“ osvětluje lidské performativní chování, performance prováděné ze zvyku a jejich složky, které autor nazývá perfonémy. Má vybízet k reflexi poselství, smyslu a sdělení jako hodnot v postkulturní skutečnosti, která je o ně ochuzena, a k zamyšlení nad důsledky jejich absence. Boční křídla se naproti tomu zabývají problémem umělce a příjemce. „Inwigil-akcja“ je konektivní hypertextuální autolegendou sebe sama překračujícího odhalovatele dohledové funkce institucionality. „Z-widownia“ je empatickou epistemologií umělcova „performativního Já“ a z ní vyplývající koperformativní zkušeností. Triptych tak implikuje velmi mnoho kontextů, jejichž obecným modem vivendi je předpona „post“ jako anti-poštovní princip. Perfidnost spočívá v extrémnosti, s níž se inspirace v triptychu stávají poselstvím, které autor nepozorovaně předává příjemci v průsvitu všech složek této trojdílné kompozice.