Oskar Chmioła / Díla a akce
Kdo jsem?
Kim jestem?
Níže jsou úplné přiřazené oddíly zdrojů s obrazy, filmy, odkazy a autorskými údaji. Každý oddíl odkazuje také na celý dokument. Překlady jsou pracovní; neověřené údaje nebyly doplněny.
Navigační kategorie vycházejí z uvedených zdrojů; nepřiřazují umělecký směr. Médium, technika a role vyžadují samostatný popis.
Cyklus: Realita · Performance 1 z 9
První performance cyklu zkoumá sebepoznání prostřednictvím gest a obrazů. Popis zahrnuje také plán otevřeného setkání Antropotropia podle myšlenky STP.
Redakční popis na základě zachovaného zdroje
- Datum
- Místo
- Teatr KANA
Účastníci a role
- Oskar Chmioła — performance
Úplné texty a dokumentace
Popisky a autorské údaje zůstávají ve zdrojovém kontextu. Dokumentace skupinové výstavy není automaticky dokumentací pouze děl Oskara Chmioły.
Vizuální umění
Samostatný zdrojový záznam · chmiola.com
Kim jestem?
První performance z cyklu Realność Oskara Chmioły, Teatr KANA, 27.07.2017
Realność je projekt, v němž jsem pomocí výtvarných prostředků kladl klasické filozofické otázky. Použil jsem k tomu konceptuální umění, nová média a performance.
První otázka zní: Kdo jsem? Tuto otázku lze chápat obecně (kdo je člověk?) i osobně (kdo je Oskar Chmioła?). Balancováním na hranicích sebe sama se pokusím inspirovat k dalšímu dialogu.
Nejprve jsem vyprávěl příběh „jak jsem se sem dostal“ a říkal, kdo jsem, beze slov. Představil jsem antropologii setkání se sebou samým a hledal znaky, jimiž jsem poznával sebe. Bez obratů, které denně používám, jsem vytvořil sakrální prostor a požádal diváky, aby v něm na chvíli pobyli.
V polovině (ve 20.45) měla začít otevřená diskuse za pomoci výtvarného jazyka s pracovním názvem Antropotropia. Mělo to být seTkání STP (Space Time Performance* – pozn. aut.). Zde měl mít každý možnost vyjádřit se: slovy, zvuky, pohyby, obrazy, atmosférami, vůněmi či chutěmi nebo čímkoli, co je kdo s kým vůbec schopen předvést a o co by se chtěl, pokud bude chtít, s účastníky podělit.
___________________
*V souladu s ideou STP (https://www.facebook.com/spacetimeperformance/) je každý účastník chápán jako nestranný divák, dokud plní roli diváka. Jakmile však účastník uskuteční jiný záměr, stává se performerem. Během seTkání STP se nás umění dotýká svou bezprostředností a dialektika se stává mnohorozměrnou jako den. Proto může člověka nezřídka překvapit, jak blízké a obohacující umění dokáže být, když zůstává v dialogu s naší subjektivitou. Mnohost jazyků, jimiž lze mluvit a přitom zůstat srozumitelný, je zde taková, že vždy stojí za to otevřít proud vědomí v aktu společného tkaní. STP lze chápat také jako opak divadla: chybí jediný scénář, intersubjektivismus, divák je hercem hrajícím roli diváka, takže hercem je ten, kdo hraje roli, zatímco tady má každý svůj kufr apod.
Stav zpracování
Sjednocení dat, technik a rolí i porovnání s aktuálními zdroji ještě vyžadují ověření.