Smysl

JAKÝ JE SMYSL VŠEHO?

Sens

Opera na Zamku, Štětín, 08.09.2017

Otevřít zdrojový materiál

Performance „Sens“ je krátkou ukázkou možných důsledků pomalosti. Vypráví o člověku, který se při rutinním věšení prádla náhle zamyslí, zastaví a začne přemýšlet o smyslu existence. To ho přivede k závěru, že „život je dvorek“, přívětivé místo, s nímž lze udělat, co člověk chce. Rozhodne se proto osvobodit své vlastní vnímání smyslu. „Sens“ je instalace z nábytku a předmětů každodenní potřeby, budovaná před očima diváků. Tato multimediální performance spočívá v budování atmosféry bytu, která je následně dekonstruována. Umělec tím naznačuje, že smyslů může být mnoho a mohou být nesamozřejmé, tiché, pomalé, skryté, jiné a nesrozumitelné, protože smysl tvoří podstatu lidské svobody. Smysl každého člověka je jeho vlastnictvím. Smysly jsou rovnocenné a existují souběžně. Skutečnost je polyfonií smyslů. Instalace, která takto vzniká, tuto polyfonii dokládá mnohostí možných interpretací. Mnohostí vědomě vyvolanou tím, že socha dostává název, který jako performativní výpověď naznačuje, že se něco stane. V tomto případě je to jakýsi příslib poznání podstaty Smyslu prostřednictvím setkání s instalací „Sens“. Performance „Sens“ byla poprvé provedena 8. září 2017 v Opeře na Zámku pomořanských knížat ve Štětíně v rámci uměleckého stipendia maršálka Západopomořanského vojvodství. Lze ji představit ve formě video dokumentace této události nebo znovu provést v libovolném výstavním prostoru. Výsledkem performance pak bude multimediální prostorová instalace (tří-, dvou- nebo jednokanálová – podle místa a možností). Realizace se tehdy bude lišit od té zachycené v dokumentaci z Opery na Zamku, ale obecná východiska a průběh zůstanou nezměněné. Performance „Sens“ probíhá v procesu. Začíná rozhodnutím, že bude provedena. Poté autor hledá potřebný nábytek a předměty každodenní potřeby. Nachází je na dvorcích a sídlištích, narychlo odložené, ničí, zbavené smyslu, pomalu chátrající. Nezřídka jsou to předměty plně použitelné, kompletní a nepoškozené, ale zastaralé a nemódní nebo prostě nepotřebné. Z takových konkrétních věcí hodlá autor vybudovat smysl. Kreslí skici, měří prostor, používá tyto věci a komponuje své časoprostorové vystoupení. Teprve tehdy se plně uskutečňuje tvůrčí akt, jehož výsledkem je přisouzení nového smyslu těmto věcem. Dekonstrukce bytu je inspirována ideou Merzbau Kurta Schwitterse a lze ji chápat jako vyjádření vzpoury proti zaběhlým normám, společenským rolím a smyslům. Může být také manifestací svobody k nekompromisnímu sebeurčení, životu v souladu s vlastní citlivostí a k odlišnosti. Performance Sens probíhá pomalu, aby pomalostí usnadnila poznání individuálního smyslu. Performance Sens je vyprávěním o svobodě jako nezávislosti na vnucených rámcích a smyslech. Spočívá v chápání bytu jako metafory lidského nitra. Symbolická přestavba bytu má být terapií sloužící k přestavbě vědomí autora a diváků. Použití žebříku jako konstrukční osy má otevřít prostor k interpretaci performance „Sens“ jako zamyšlení nad utkvělou ideou dosáhnout poslední příčky vědění o Smyslu. Má smysl ptát se po smyslu, když pocit smyslu je synonymem štěstí a vědění? Je smysl tím, k čemu člověk směřuje, nebo snad tím, před čím utíká? Zostřují mezilidské rozdíly vědomí smyslu celé skutečnosti? Nakolik je objev individuálního smyslu důležitý pro poznání smyslu obecného? Autor důsledně uskutečňuje svou podivnou aktivitu a pomalu vzniká bizarní spleť nábytku zavěšeného na vysokém žebříku. Tento zdánlivý nesmysl konaný s rozmyslem je inspirací k hledání skutečného smyslu. Odbočka k tomu, že ačkoli je smysl mnohoznačný a neexistuje a priori, musí přesto mít nějakou podstatu věcí. Soustředění na něj totiž posiluje lidské zaměření na aktualizaci vlastního status quo a obecně lidských hodnot. To z nás činí vědomé tvůrce Smyslu, a tedy i skutečnosti.