Pomost

IDEA POMOSTU ™SM – TEDY IDEÁLNÍ SETKÁNÍ

M A N I F E S T:

KONKRETIZACE CHOVÁNÍ NEBOLI ROZLIŠOVÁNÍ A ZPŘESŇOVÁNÍ VYJÁDŘENÍ AKCÍ NA POMOSTU

MEZI RŮZNÝMI DRUHY CHOVÁNÍ (PERFORMANCEMI) LZE ROZLIŠIT DVA ROZSAHY:

širší – přirozený, typický pro všechny živé bytosti a lidi, soustředěný na uspokojování fyzických a biologických potřeb, vyznačující se pasivním postojem k těmto potřebám

užší – kulturní, vlastní tvořivým a citlivým bytostem, soustředěný na uspokojování myšlenkových a citových potřeb, vyznačující se aktivním postojem k těmto potřebám

JEJICH TŘI HLAVNÍ DRUHY:
improvizace – spontánní akce
verifikace – nenacvičené, ale promyšlené provedení
kompozice – prezentace zcela dotvořeného a nacvičeného díla

JEJICH TŘI ZÁKLADNÍ MOTIVY:
vnitřní – když je chování jednorázové
vnější – když se chování opakuje
zprostředkující – když je chování opakovaně jednorázové, tedy opakované jako strukturálně obohacené o závěry z předchozího chování

JEJICH TŘICET ZÁSADNÍCH FOREM:
turistika – především ve své poutnické a vzdělávací oblasti
tanec – jako takový, v celku
divadlo – jako takové, v celku
gymnastika a sport – veškeré pohybové aktivity a každý druh soupeření
poezie – především ve své konceptuálně-recitační oblasti
hudba – především v oblasti provedení
boj – především bojová umění
vizualizace – vizuální umění, také v tom ohledu, že vždy musí být provedeno, aby
vzniklo; v tomto smyslu neexistuje umělec, který by nebyl performerem
prezentace – něčeho jiného než výše uvedeného, tedy například předmětu, nápadu atd.
monolog – vypravěčovo vyprávění, proslov, vzpomínání atd.
rituál a mystérium – všeho druhu
terapie – psychická a fyzická
zábava – každý druh zábavy, trávení času, relaxace a odpočinku zaměřený na sebe
předvedení – podívaná, show apod.
kód – aktivní zápis, skrývání něčeho, které někdo provádí
manifest – každá forma více či méně organizovaného vyjádření vlastního přesvědčení ve
veřejné sféře
abstrakt – akce spočívající v abstraktním používání výrazových prostředků, které jsou vyabstrahované z kontextu a
určení nebo abstraktní ve své formě
koncept – akce spočívající v konceptuálním používání výrazových prostředků, které jsou konceptuální vůči kontextu
a určení nebo konceptuální ve své formě
opakování – napodobování, metaforizování, replikování atd.
akt – významný čin vědomě vykonaný ve vztahu k někomu či něčemu
kontext – vyčlenění kontextu za nějakým účelem
vztah – jazyk a vzájemná výměna s někým nebo něčím
até – podvolení se někomu nebo něčemu, síle, archetypu, osobě atd. V oblasti navenek projevených
důsledků
vzpoura – každá forma více či méně organizovaného odporu, nebo šířeji vlastních pocitů. V
oblasti navenek projevených důsledků
násilí – (krutost, přivlastnění apod., ale také udělení, příkaz apod.)
drone – zavěšená, dlouhá, táhlá činnost prováděná pomalu nebo opakovaná s různou
frekvencí. V plném rozsahu zviditelnění
absurdum – akce spočívající v nesmyslném, absurdním používání výrazových
prostředků
diktum – dictum – důrazné vyložení nějaké pravdy, dogmatu, ideje, nauky apod.
manipulace – póza, hra, řízení emocí, používání osvědčených triků ve vztahu atd.
hra – různé druhy organizovaných prostředí interakce kolem scénáře či pravidel, odehrávaných
na úrovni „modelu“, rovněž tzv. „hra místa“ a digitální hry, jakož i politické hry atd.
stopa – lov, stopování, získávání trofeje apod.
výkonnost – pokrok, rozvoj, ekonomie, plánování apod.
JEDINÁ PODMÍNKA JEJICH VZNIKU:
účinek

ROZDÍLY V CHOVÁNÍ VYPLÝVAJÍ Z RŮZNÝCH SPOJENÍ ZDE VYČLENĚNÝCH SLOŽEK

© Oskar Chmioła

P O Ž A D A V K Y:

25 bodů (podmínek vzniku) stavu ideálního vztahu, který tvůrce nazývá POMOST

13. listopadu 2013 ve 20:36

POMOST je lávkou spojující dva břehy (lidský vnější a vnitřní svět) oddělené řekou (kolektivního a individuálního nevědomí), která slouží k přecházení (vědomě a citlivě) z jednoho na druhý. Spojuje prostor (místo) a čas (cestu) a poskytuje možnost zamyšlení a zcitlivění. Je potenciálem pro rozvinutí plnějšího spoluporozumění a spoluprožívání sebe sama (individualizace bytostného Já), druhých (specifikace vztahů) a světa (konkretizace poznání) v člověku díky vůli k vědomé citlivosti.

Jedinou podmínkou je chtít si být vědom toho, co člověk cítí a co pociťují druzí, a být citlivý vůči tomu, čeho si je vědom sám a čeho jsou si vědomi druzí.

25 bodů tvoří vnitřní rozměr Pomostu, který má také rozměr vnější. Vnější stránka, tedy obecná, rámcová podoba projektu, je jeho formou. Pomost má podobu setkání, jejichž výsledkem jsou více či méně rozvinuté podívané. Jejich charakter je různý: blíží se mystériím, paradivadlu nebo terapii (psychické). Nejčastěji nabývají podoby jejich spojení. Tyto podívané jsou dokumentovány pomocí nových médií, především fotografií, videa a tradiční písemné zprávy. Pomost se koná čas od času (nepravidelně, ale obvykle jednou za dva týdny). Trvá poměrně krátce (5 hodin, může se však libovolně prodlužovat). Při setkáních „na Pomostu“ se uskutečňují autorské prezentace i kolektivní akce, kompozice i improvizace. Každý se může stát režisérem podívané, která spočívá ve společné tvorbě představení. K vyjádření toho, co chceme představit, lze používat všechny dnes známé techniky a nástroje. Existuje možnost získat korekturu od iniciátora (který se ve své umělecké tvorbě i každodenním životě zabývá performancí a jejími okraji a také transmediální estetikou, již nazývá abecedou exprese). Samozřejmě lze navrhnout vlastní vizi. Ideálem je však společné, vědomé a citlivé utváření časoprostoru gesty. Podstatu takového přístupu k Pomostu popisuje 25 bodů tvořících jeho vnitřní rozměr. Vnitřní popis hovoří o metodách, cíli a smyslu celé iniciativy. (Body znějí jako požadavky, ale ve skutečnosti jsou to otázky.)

1. Idea nazvaná „Kultura“ je darem sobě samému, druhým a světu, který někdo či něco nabízí. Upřímný dar z definice znamená spontánní AKTivitu, která může být vědomá i nevědomá.

Pomost je vědomím překlenutým nad nevědomím za účelem vylovení záměrných darů, tedy darů přiměřených konkrétnímu adresátovi.

2. Podstatnou vlastností přírody je harmonie jako symbiotická vzájemná závislost shrnutá ve rčení „v přírodě se nic neztrácí“. Jestliže jsou umění a kultura uskutečněním snů za bdění, pak jsou obdobně také vysněním skutečnosti ve snu. Tvoření něco odhaluje a činí to skutečným ve snu. Jinými slovy, je-li kultura uskutečněným snem, její tvorba přináší něco skutečného ve světě snů. To znamená, že představivost má svůj protějšek v jednání. Jde o závislost dvou světů, díky níž představení si něčeho (uvědomění) podpořené činem (prožitkem) proměňuje skutečnost i neskutečnost. Tyto dvě aktivity jsou tudíž základními lidskými schopnostmi.

Pomost spojuje představy a činnosti, a umožňuje tak pocítit plnost vlastní aktivity.

3. Jakákoli lidská činnost (včetně kulturní) je opakováním světa, který je celý touto činností. Například práce je opakováním světa jako práce. Opakování je důkazem, který poskytuje pocit jistoty a smyslu na empirické úrovni.

Pomost opakuje model světa jako mostu mezi známým a neznámým.

4. Všechno, co člověk dělá, dělá proto, aby žil. Jeho tělo, vědomí a vůle chtějí žít. Žije se pasivně nebo aktivně, přičemž pasivně – čekáním a aktivně – přicházením. Tvůrce čeká, aby mohl přijít a někomu něco dát, a příjemce přichází, aby mohl čekat a přijímat. Stává se však, že jeden člověk chce dýchat kulturou, tedy současně dávat a brát. Przestrzeń Performance je braním a dáváním – opakováním světa, který je celý performancí.

Pomost je konstrukcí, která umožňuje brát a dávat – dýchat kulturou.

5. Opakování je vyčleněním světa jako zvláštního, hodnotného a důležitého. Znamená to, že je on (svět) nebo některá jeho stránka důležitější než něco jiného. Tak vzniká drama, protože se objevuje rozdíl. Rozdíl je nedílnou vlastností světa. Všimnout si rozdílu umožňuje angažovat se. Díky rozdílu existuje láska.

Pomost je rozdílem, který spojuje rozdíly.

6. Už první opakování vyjadřuje celý sen i smysl opakování, které je vyčleněním i rytmem. Rytmus je kontinuitou, výrazem přítomnosti, trvání, života – je to rytmus srdce, mozku, práce, přírody a jednání. Pomost je místo, kde lze mírně projít změnou a například něco ověřit nebo se na něco připravit.

Pomost je platformou, která umožňuje zachovat rytmus životních kroků.

7. Podmínkou života je vůle žít, tedy souhlas s ním. „Opakování“ života v nějakém činu je vyjádřením vlastní vůle žít a souhlasu s vědomým prožíváním tohoto života. To jsou klíče k reálné skutečnosti – vůle, vize a čin: opakování života v životě, bytí v bytí, jednání v jednání, světa ve světě, performance ve světě performance.

Pomost je opakováním sebepřekračování světa.

8. Przestrzeń Performance je vyčleněním, díky němuž se lze osvobodit z každodenní obecnosti k vzácné zvláštnosti. Přechod od obecného ke konkrétnímu je nejpůvodnější, první a konečnou konkrétní činností. Tím je i opakování vlastní životní konkrétnosti.

Pomost je specifikací životní konkrétnosti těch jednotlivců či skupin, kteří na něj vstupují.

9. Životní konkrétností může být cokoli, proto lidé často nedokážou rozumět sobě navzájem ani sami sobě a světu, zatímco obvykle není možné rozumět něčí obecnosti a spoluprožívat ji. Konkrétní totiž bývá příliš jiné a obecné příliš abstraktní. Opakování životní konkrétnosti v opakovaném světě umožňuje zasadit tuto konkrétnost do obecnosti, porovnat ji s jinými, tedy porozumět své konkrétnosti a podělit se o ni. Tak vzniká čas pro dorozumění. Pomost je strojem času.

Pomost usnadňuje cestu, přepravu a setkání, díky čemuž mohou být účinnější.

10. Umění a kultura jsou ve své podstatě něčím důležitým (vyčleněným) a obtížným. Jsou strojem času sloužícím k mezilidskému dorozumění, dorozumění s neznámým a se sebou samým. Existuje totiž čas, kterým člověk žije, a ten, který uvnitř onoho času vytváří. Umění a obecněji kultura mají tři roviny, protože tři adresáty, s nimiž vytvářejí porozumění: člověka, který je vytváří pro sebe (sebepoznání), konkrétní lidi či skupiny (poznání někoho), jiné a neznámé bytosti či tajemství (poznání něčeho).

Pomost je tím důležitější, čím obtížnější je dorozumění.

11. Člověk má dvě hlavní aktivní schopnosti: cítění a myšlení. Lze je šířeji označit jako citlivost a vědomí.

Pomost jako výtvor je rozvinutím lidských schopností a lidskou mocí tyto schopnosti rozvíjet.

12. Časoprostor je třeba pocítit a performance si být vědom. Za tímto účelem si musíme mnoho uvědomit, mnoho věcí pocítit, s mnohým se sžít, vůči mnohému zcitlivět, mnoho v sobě zostřit, důkladně se naladit, široce se otevřít a mnoho chtít. Bez takového opakování běžného fungování v uznávaných režimech společenské aktivity, bez jeho opakování jako gesta, je ve světě norem a zvyklostí možné pouze opakovat to, co už je dáno. Nemůže tedy být řeč o obohacení vlastní zkušenosti a toho, co si můžeme vzájemně dát. Lze jen používat již obdržené dary a znovu obdarovávat druhé tím, co jsme jim už nabídli. Jediné, o čem lze v takovém světě mluvit, je duplikát, mimikry a repetice. Děje se to proto, že podmínkou žití něčím, angažovanosti v něčem, jakéhokoli zaujetí a plného zabývání se čímkoli je vyčlenění tohoto něčeho.

Pomost je gestem tím větším, čím menší je spojení mezi okraji, které spojuje.

13. Zcitlivět, sžít se, zostřit, naladit… Jde o to prožívat něco jako něco zvláštního. Zvláštní je pak to, co se někoho týká individuálně. Zvláštní však v sobě obsahuje univerzální hodnotu už samotným faktem, že je něčím důležitým.

Pomost je vyčleněným a výsadním úsekem na cestě, díky čemuž je všechno na něm konkrétní a důležité.

14. Vyčlenit znamená vědomě prožít, ponořit se, rozšířit obecnost o konkrétní. Bez vyčlenění se obecnost rozplývá, lidé se stávají lhostejnými a kultura neplodnou.

Pomost je konkrétním úsekem na cestě, díky čemuž si na něm uvědomujeme změnu jako fakt, že něco prožíváme.

15. Vyčleňujeme za předpokladu, že to chceme (jinak za nás vyčleňuje svět/někdo/něco, často také nad námi). Činíme to pro sebe, druhé a svět. Někdy to děláme za nějakým účelem, v naději či očekávání něčeho, kvůli něčemu nebo bez důvodu, naděje a cíle. Nelze však pojmenovat zdroj této aktivity společný všem, a proto je obecný zdroj všem společný tím, že zůstává tajemstvím. Pokud je pro někoho tajemstvím náhoda, stojí za to podívat se, nakolik je na náhodě závislý, zda je s ní spojen a zda ji ovlivňuje; pokud je jím pro někoho pravděpodobnost, bylo by pro něj dobré ověřit, zda je vypočitatelná a zda s ní počítá; pokud je jím pro někoho prozřetelnost, může pro něj být cenné vycítit, zda ho ona vnímá a zda ji on neprozřetelně neignoruje.

Pomost má svůj počátek v tajemství (cíle, funkce, smyslu apod.), a proto k němu v konečném důsledku vede.

16. Svět funguje, ubíhá, trvá, působí. Existence či neexistence zákonů fungování světa zůstává skrytá. Tyto zákony nemají význam pro ty, jichž se konkrétně netýkají. Vždy však, když se objeví něčí konkrétní životní zkušenost, zákony fungování světa se stávají důležitými. Tehdy však nevíme, jaký je jejich smysl nebo co je jejich nesmyslnost. Silný vztah k nim, a tedy podstatný postoj vůči nim, tehdy zaručuje chápání vlastního osudu jako soucítění se vším, co je, včetně těchto zákonů. Pak je každé působení zákonů světa výrazem vůle tohoto světa, který cítíme a kterým (tím, že jej vědomě cítíme) jsme.

Pomost symbolizuje základní zákony, které řídí svět, a proto nám jeho používání umožňuje jimi vládnout.

17. Ve světě (spoluprožívaném) jsme ve spojení (s ním) a jsme (spolu)závislí. Nikdo není zcela nezávislý, oddělený, svobodný. Abychom to ověřili a plně pochopili, stačí se pokusit osamostatnit.

Pomost umožňuje osvobodit se, protože představuje neutrální půdu, na níž lze zkoumat závislosti.

18. Přirozeným důsledkem oddělení se a jeho častým důvodem je nějaký vztah. Podobně je vztah důsledkem i důvodem integrace. Vztah je podmínkou oddělení či interakce. Všechno ostatní je lhostejnost, anticitlivost a antivědomí. Časoprostor performance je oddělením od každodenních zkušeností kvůli začlenění do zkušeností vzácných. Oddělení za účelem setkání ukazuje nesmírnost a bohatost potenciálu vztahu. V odděleném setkání se vztah stává prostorovým. Může být blízký nebo vzdálený. Vztah je tak citlivostí, škálou citlivosti, protože vztah musí být citlivý a takovým je, když ho vědomě prožíváme. Jinak lze mluvit pouze o absenci vztahu – o necitlivosti. Vztah je vědomím spoluprožívání. Jeho prohloubení je podmínkou prožívání sebe sama prostřednictvím tohoto spoluprožívání. Vědomé soucítění je podmínkou skutečného prožití vztahu ke světu a druhému člověku i k vlastnímu bytostnému Já.

Pomost umožňuje spoluúčast, vzájemné porozumění a soucítění oddělených světů, i těch vzájemně nejcizejších.

19. Vztah má tři vlastnosti: je výrazem vědomí, volby a moci. Jako vědomí odhaluje mnohost obsaženou v jednom (jinak v jednotě); jako volba je rozhodnutím o postoji k této mnohosti; jako moc je jednáním uvnitř tohoto postoje k oné mnohosti. Je důležité vymezit svůj postoj k mnohosti v jednotě, protože jde o mezistupeň mezi vědomím vztahu a schopností jej prožívat.

Pomost určuje vzájemný poměr břehů, díky němuž je mezi nimi možný vztah.

Na Pomostu se pracuje s vymezením vlastního postoje k sobě, druhým a světu (vymezením vztahu ke všem těmto oblastem nebo jejich části). Je to gesto potvrzující bytí ve vztahu a „klíčové slovo“ (nebo několik), které umožňuje se zde pohybovat. Děje se to například zapsáním životní konkrétnosti na list papíru, jejím vepsáním do věci nebo zakódováním do činnosti, s níž se později pracuje. Vztah se nestává předstíraným a zdánlivým, pokud konkrétnost neodhalíme přímo.

Životní konkrétnosti jsou obecně například něčí konkrétní sen, problém, radost, vášeň, žádostivost, úžas, zvědavost, touha, bolest, otázka, bezmoc, námaha, tíha, posedlost, záměr, fascinace, strach, chaos, pozornost, afekt, chtění, pud, řád, nápad, předtucha, obklíčení, naděje, neklid, jistota, světonázor, ideologie, strategie, motivace, hřích, zázračnost, talent, mana, oběť, řešení, nemoc, vědění, tajemství, očekávání, prosba, provokace, kondice, rozpoložení, osamělost, smrt atd.

20. Uvnitř Przestrzeń Performance se odhalují a využívají následující oblasti lidských dispozic:

– Paměť těla – kódy chování a pocitů spojených s činnostmi, předměty a tělem, které člověk rozpoznává jako znaky vyvolávající určité konkrétní pocity.

– Kritičnost prostoru – sektory a místa v prostoru (mezi centrem a okraji, póly, příbuznosti, spojení, odkazy, rozdělení, oddělení, umístění, body, oblasti, zlomy, rozvinutí, zmnožení, pohlcení, odstupy, dynamizace a jiné prostorové vztahy) určující vztah k jeho topografii a stavu jako celku mikrokosmu.

– Magnetismus jednání – iniciativa jako plné gesto, tedy reakce, smíření, důkaz vůle, odpověď, oběť, pomoc, kombinace, dar, zhuštění, přátelství, vzpoura, odpor, otázka, úsilí, hledání, experiment, manifestace, zředění, napětí, nasměrování, změkčení, dynamizace, přivlastnění, žert, podnět, analýza, uvedení na pravou míru, důkaz, afirmace, prosba apod.

– Vyzařování příjmu – pozorovatel vyzařuje, více či méně projevuje svůj vztah k vysílajícímu i své pocity a úvahy spojené s jeho aktem, a tím vytváří napětí, energii, pohyb, náladu, atmosféru, manu, hustotu, mnohost, rozmanitost, protiklady a dialektiku a potvrzuje tak funkci a působení probíhajících událostí.

– Vibrace interakce – spojení, setkání, vztah, výměna, tanec, dialog, hra, manipulace, zamyšlení, intuice, telepatie, splynutí, rozchod, dorozumění apod. Vyvolávají rezonanci a působí jako umocněný fakt, stávají se konkrétním, prožívaným dosažením něčeho.

– Nepravidelnost míst a událostí – celkové proměny uvnitř časoprostoru vyvolané změnami empatie účastníků ve vztahu k entropii celé události v jejích různých fázích.

Pomost disponuje vším, co sám spojuje.

21. Veškeré možnosti obsažené v Časoprostoru Performance (definované i nedefinované) vyplývají z toho, že je vědomou citlivostí. Časoprostor je citlivý a vnímavý, zatímco performance je gestem a vědomím. Díky tak široké kapacitě umožňuje Časoprostor Performance člověku plný rozmach, využití všech prostředků, které zná (technických, estetických apod.), i překročení sebe sama. Přitom nepředstavuje příkaz a nic nevnucuje. Je maticí a věštírnou, která samostatně obdarovává účastníky rozhovoru svým věděním a láskou podle jejich vůle a angažovanosti.

Pomost je branou a předsíní, proto poskytuje šanci něčím projít, něco přenést, někam přejít, na něco se připravit, stejně jako neustálou možnost návratu.

22. Při tvorbě jde o vědomou citlivost, tedy vědomí spoluprožívání. Každé dílo, akt, gesto či jednání povolává k existenci mnoho světů a důsledků. Bez vědomí vznikají věci otupělé a zbloudilé, bez citlivosti pak smutné a odmítnuté.

Pomost má svůj střed a okraje, které opakují to, co opakuje on, proto se lze nekonečně vzdalovat od středu Pomostu (kde jsme na něm plně) a přibližovat se k němu podle toho, jak moc na něm jsme.

23. Performance může být všeobecná nebo individuální; podobně jako odstup (vzdálenost) může být veřejná nebo intimní. Předání vlastní životní konkrétnosti nebo přijetí něčí konkrétnosti veřejně či soukromě znamená volbu toho, jak chceme být v Časoprostoru Performance.

Pomost je široký, takže se na něm lze míjet a setkávat, aniž bychom se navzájem vytlačovali z jeho okraje nebo ze středu.

24. Ideální je, když tvorba kultury znamená obdarovávání (oběť–soucítění) sebe, druhých a světa a její příjem je čerpáním (vděčností–vědomím) ze sebe, světa a druhých.

Pomost obdarovává ty, kteří mu dokážou být vděční, tedy přijímat to, co sám dává, díky tomu, že oni chtějí obdarovávat Pomost v různých aspektech jeho používání, neboť existuje jen natolik, nakolik je potřebný; neexistuje bez lidí a existuje pro ně a skrze ně, a vlastně je opakováním (symbolem, metaforou) toho, co je spojuje jako břehy světa.

25. Braní a dávání znamená dýchání. Abychom dýchali, tedy nacházeli se v Časoprostoru Performance, musíme vůbec chtít. Zaprvé chtít něco od něj a zadruhé chtít něco pro něj. Brát a dávat znamená vědomě spoluprožívat.

Pomost pod sebou skrývá proud témat, která na něm lze vylovit, a nad sebou odhaluje žár všeho, co se na něm dá utkat.

© Oskar Chmioła