SpaceTime Performance — setkání v Lublinu

Otevřená partitura a vývoj zásad STP

Archiv poznámek umožňuje rozlišit postupné redakce zásad SpaceTime Performance. „25 bodů časoprostoru performance neboli struktura POMOSTU“ je vedeno jako poznámka vytvořená 26. října 2013. Text „26 bodů časoprostoru performance neboli struktura setkání STP“ je uvnitř dokumentu označen jako pátá verze z 1. srpna 2020. Nejde o dva nezávislé projekty ani dva popisy téhož setkání, ale o doklady rozvíjení formátu. Export obsahuje také pozdější časové údaje o úpravách; datum vytvoření poznámky tedy neurčuje dobu vzniku každé věty její dochované verze.

Verze s 25 body rozlišuje vnější formu setkání — individuální prezentace a kolektivní akce — od jeho vnitřního rozměru: vědomého spoluprožívání a práce s konkrétní zkušeností účastníka. Pozdější verze s 26 body šířeji pojímá proměnlivost času, místa a způsobů dokumentace. Nestanovuje jedinou závaznou délku, nýbrž popisuje formát utvářený iniciátory a účastníky v daných podmínkách. Rozšířený bod o „životním konkrétnu“ připouští zakódování osobního problému, přání či otázky do předmětu nebo činnosti. Odhalení obsahu tedy nemusí mít podobu přímého vyznání; podstatné je vytvořit cestu k jeho čtení ostatními.

„Příklad situačního plánu setkání STP“ převádí tento princip do organizace prostoru. Předměty rozmístěné kolem oblasti akce vytvářejí pohyblivou hranici a zároveň zásobu výrazových prostředků. Iniciující osoba je může použít, přinést vlastní věci nebo jednat pouze tělem. Další účastník odpovídá na stav zanechaný předchůdcem nebo se zapojuje ještě během jeho akce. Odpovědí může být dialog, komentář, parodie či jiný vztah mezi akcemi. Přemisťování předmětů mění vizuální kompozici i hranici samotné situace. Je to otevřená vztahová partitura, nikoli scénář pevně daného sledu chování. Dvě dochované varianty plánu ukazují redakční vývoj téhož návrhu; nelze je počítat jako samostatné realizace.

Poznámka „Konkretizace chování“ třídí způsoby práce: improvizaci jako spontánní akci, verifikaci jako promyšlené, avšak nenacvičené provedení a kompozici jako prezentaci předem utvořeného aktu. Samostatně rozlišuje jednorázové, opakované a procesuální akce obohacované zkušenostmi předchozích provedení. To umožňuje popsat STP bez ztotožnění celé praxe s improvizací. Autor zde uvádí Performance Studies Richarda Schechnera a v úvodu situačního plánu Grotowského, Artauda, Fluxus, Dada a Akademii Ruchu. Jde o jím deklarované odkazy, nikoli podobnosti připsané zvenčí.

Tyto dokumenty rozšiřují poznání metody rozvíjené od roku 2013, pozdější partitura však není automaticky zprávou o jejím použití v Parku Saském v roce 2014. Analogie s mystériem, parateatrem nebo terapií patří k autorskému uměleckému jazyku projektu; samy o sobě nepotvrzují klinickou účinnost ani poskytování zdravotní péče. Popis lublinského setkání proto rozlišuje potvrzenou událost od širšího a proměnlivého programového zázemí STP.

Pramen: archiv facebookových poznámek umělce, záznamy 6, 4, 1, 2 a 3; redakční zpracování dochovaných verzí.